Karlovy Vary - „O naše historické auto máme vždy velký strach. Je to totiž jediný takový automobil na světě,“ říká Martina Bendová z Prahy, majitelka Tatry 57 A Coupe z roku 1936

V rámci Karlovarské Veterán rallye si lidé mohli prohlédnout celou řadu zajímavých automobilů, na které byli jejich majitelé patřičně hrdí. Jedním z nich byla i Tatra 57 A Coupe z roku 1936. Tu vlastní Martina Bendová. O tom, jaké to vlastně je, starat se o veterána, a jak se jí podobné akce líbí, se majitelka vozu ochotně a příjemně rozpovídala.

Jste účastnicí Karlovarské Veterán rallye. Jak se vám takový typ akcí líbí?
Jsem velmi ráda, že jsme přijeli, i když počasí není zrovna ideální. V naší rodině mají veterány velkou tradici, takže se kolem těchto automobilů pohybuji v podstatě už od dětství. Proto se dodnes podobných akcí velmi ráda zúčastňuji. Je to vždy příjemná možnost prohlédnout si i řadu jiných vozů, popovídat si s lidmi, kteří mají podobnou zálibu, a někdy si i vzájemně poradit.

Přijela jste velmi zajímavým a elegantním autem. Můžete o něm sdělit něco více? Jaký je to typ a z kterého roku?
Jedná se o Tatru 57 A Coupe z roku 1936. Tenkrát byly vyrobené jen tři kusy tohoto automobilu. Tento konkrétní pořídil majitel libeňského pivovaru svojí dceři ke svatbě. V současnosti je to už jediný model tohoto auta na světě. Naše rodina automobil vlastní od roku 1980. Je to tedy vlastně světový unikát s velmi zajímavou historií.

Jaký je to pocit vědět, že máte jediné takové auto na světě? Máte o něj třeba strach?

Určitě je to velmi zvláštní a zároveň milý pocit. Strach člověk samozřejmě má. Stačí, když na podobných akcích jedete a nějaký řidič nedbá na veterán a třeba před vámi najednou velmi prudce zabrzdí. Bojíte se, aby vám auto nikdo nenaboural, a také někteří lidé, když někde zastavíte, auto okamžitě ohmatávají, sahají na něj, a to pak máte obavy, aby vám někdo něco neulomil či nezničil. Musím říct, že tady v Karlových Varech to celkem jde, ale když jsme byli například v Polsku, tak jsme se při přestávce na jídlo museli u auta střídat a vždy šel jeden z nás jíst a druhý hlídal.

Asi to není automobil, se kterým byste denně jezdila na nákup? Jak často s ním vlastně vyjíždíte na silnice?
Tak každodenní cesty to určitě nejsou. Většinou jezdíme pouze na tyto akce určené přímo veteránům. Ostatně v pražském provozu bych měla strach právě kvůli možnosti, že vám auto někdo odře a podobně.

Kdyby se vám na tatře něco rozbilo, určitě by byl problém sehnat náhradní díly. Asi skutečně nejde zajít do normálního autoservisu a součástky dokoupit. Jak to v takových případech řešíte?
Není to rozhodně nic jednoduchého. Většinou člověk musí obcházet nejrůznější burzy, snažit se kontaktovat další majitele veteránů a někdy je to skutečně náročné. Naštěstí se najde i dost lidí, kteří dokáží potřebné věrohodné součástky i vyrobit. Jsem moc ráda, že můj vůz má součástky většinou originální a původní. Někdy vidíte veterána, ve kterém je už téměř vše vyměněné a nové. To pak samozřejmě ztrácí ten pocit a autenticitu.

Zmínila jste, že se mezi těmito automobily pohybujete už od dětství. Připadá vám, že se nějak změnil přístup lidí k veteránům, nebo je to pořád stejné?
Rozdíly určitě jsou. Přijde mi totiž, že dříve bylo více lidí, kteří veterány měli rádi opravdu od srdce. Nyní je to pro spoustu lidí jen vizitka majetku a bohatství. V našem pražském klubu jsme kamarádi, potkáváme se, komunikujeme, podnikáme různé akce. Kolikrát je však na některých majitelích veteránů vidět, že je mají skutečně pouze jako image, a chybí mi v tom ta láska k těmto krásným automobilům a motocyklům.

Veterán rallye vás zavedla do Karlových Varů. Jak se vám tady líbí? Sledujete třeba nějaké informace o tomto městě?
Město je to určitě velmi pěkné, ale kvůli velkému počtu cizinců to tady musí být určitě někdy velmi těžké. Někdy se k nám informace dostanou, ale často spíše ty negativní, například o vedoucí stavebního úřadu, co prodala pozemky. Jinak mě tady zaskočily ceny. Příště si v centru minerálku raději neobjednám.